AjjLeenin pohled na Blog.cz

Proč hledat nějaká slova na vysvětlenou, když moudřejší již je vyslovili?

Tak tedy pár řádků slov Jana Kefera:

　

... Jistě uznáte, že majitel anatomického musea, vystavující na odiv při poutích často velmi zkreslené modely rozmanitých chorob nebo částí těla, bude se asi v něčem lišiti od universitního profesora anatomie nebo ředitele vědeckého muzea. A řeknete-li o anatomii, že jest pouťovou atrakcí, dopouštíte se stejné nespravedlnosti, jako pravíte-li to o astrologii jen proto, že nějaký chudák se jí živí, nemaje možnosti ani prostředků vydělávati si jiným způsobem svůj denní chléb.

　

... V astrologii nalezl jsem odpověď na mnohé otázky psychologie, pedagogiky a estetiky, před kterými stojí současná věda bezradně.

　

... Mluví-li historik do otázek odborné botaniky, je velmi možné, že se zesměšní. Kárá-li tedy odborník v jisté vědě astrologii neznaje ji, pak se dopouští něčeho, nač nemá práva. Přísloví, že umění nemá nepřítele, leč nevědomce, platí i zde.

　

... Izák Newton dovedl velmi vhodně odpověděti Halleyovi, jenž popíral platnost astrologie. Nahádal se s ním, nýbrž prostě se otázal: "Studoval jste astrologii?" Načeš Halley hrdě odpověděl: "Samozřejmě, že nikoli". A Newton pravil: "Tedy se o ni s vámi baviti nebudu. Já jsem ji totiž studoval mnoho let."

　

... Odporuje-li nějaká věc světovému názoru, který si oblíbil, aneb tajným přáním, které chová, mlčí o ni, aneb zahaluje svůj odpor do rubáše zdánlivě logických úsudků.

　

... Věda také neví proč vyroste z jádra mohutný strom, ví však ze zkušenosti, že tomu tak je, a zkoumá jak se to děje, v jakých zákonitostech a neptá se proč? Pozorování a zkušenost tisíciletí dokazuje, že za určitých nebeských konstelací dějí se určité události u jednotlivců i národů, ba i v neživé přírodě. Jako přesní pozorovatelé neptáme se proč se tak děje, nýbrž zkoumáme jak a kdy se to děje.

　

Jak vidím, věříte v astrologii? Nikoliv, nevěřím v ni! Nevěřím, poněvadž vím. Věřiti mohu jen tam, kde nevím.

Vesmírem si prorazila cestu jemná vůně. To někde na Zemi rozkvetlo Kvítečko. Malé Kvítečko, které jednou z rána zavonělo celým vesmírným prostorem. Poslední hvězdy mu poslaly světlo, které ve chvíli nahradily sluneční paprsky. Ke Kvítečku se slétly včely, přilétl krásný motýl, přichvátala ještěrka, cvrčkové zanotovali a všichni společně se těšili z té krásy. Také okolní stromy šuměly radostí a jiskřící potůček zpíval o krásném ránu.

A v tom přijelo auto. Vystoupili lidé. I oni jdou přivítat malého posla života a krásy?

Ne. Kvítečka si vůbec nevšímají. Dívají se do velkého archu papíru a rozhazují rukama a v zápětí odjíždějí.

Druhý den se Kvítečko nemohlo dočkat rána. Těšilo se na vše krásné a milé - na slunce, vzduch, potůček, stromy, cvrčky...

S vycházejícím sluncem přijeli lidé a přijeli v mnohem větších autech a postavili továrnu.

Zmizeli cvrčkové, motýl, včelky, stromy a voda v potůčku ztěžkla a nezpívala. Zmizela i louka s Kvítečkem.

Kdo to byl? Kdo postavil továrnu bez ohledu na Kvítečko? Kdo změnil barvu potůčku a vůni vzduchu?

Byl to tvor co sám sebe označuje za Homo sapiens sapiens?

Dejme mu nové jméno - Homo stultus occidere!

napsáno v roce 1977 a doupraveno 2011

/neumím latinsky... přeložil mi to překladač Google/